Zatím žádné komentáře

Co zvážit, než si vyberete církev?

Žiji ve městě, do kterého neustále proudí noví obyvatelé a ti stávající se zase stěhují jinam, a tak se často setkávám s lidmi, kteří shání nový sbor. Z mnoha důvodů se jedná o nelehké rozhodnutí, jde o velkou změnu, o církvi už máme své představy a také to s sebou nese určitý závazek. Ještě těžší rozhodování čeká ty, kteří ve svém okolí mají rozličných církví mnoho. Ale jsou všechny možnosti schůdné? A hledáme vůbec podle těch správných kritérií?

Boží Slovo jasně říká, že nechodit nikam v úvahu nepřipadá. Na co bychom tedy měli pamatovat, než učiníme ten důležitý krok a nějaký sbor si vybereme?

Nejprve pár předběžných poznámek:

  • Církev je darem od Boha Jeho lidu. Zapojit se do církve, která se Bohu líbí, má být pro věřící výsadou a radostí. Když na tohle budeme pamatovat, zvládneme být při hledání církve pokorní tak, jak bychom měli.
  • Ke správnému rozhodnutí nám pomůže, pokud v daném sboru strávíme spíš více než méně času. Ku prospěchu bývá, když se zúčastníme několika shromáždění celé církve, domácích skupinek a také se setkáme o samotě s někým, kdo už do dané církve patří dlouho.
  • S výběrem církve, podobně jako s dalšími velkými životními rozhodnutími, byste si měli nechat poradit od zralých věřících a/nebo od starších sboru.
  • Koneckonců Bůh neponechal to nejdůležitější v církvi na nás. Takže si církev nevybíráme jen tak podle nálady. Bůh církve nám totiž v „návodu k církvi“ (Bibli) popisuje nezbytné složky, které v ní nesmí chybět.


Při rozhodování je třeba se držet biblických kritérií na úkor osobních přání.
Kupříkladu styl hudby, nápaditost služby dětem a průměrný věk v kongregaci by neměly být rozhodující, protože na nich místní církev podle Božího plánu nestojí.

Na to je třeba pamatovat. Na následujících věcech byste při hledání sboru měli naopak trvat:

1. Církev, která vyznává dostatečnost Písma

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku (2. Tim 3:16-17).

Na tohle se při hledání církve musíme soustředit v první řadě. Místní sbory by měly dotvrzovat, čím Písmo je, tedy 66 knihami vdechnutými Bohem, a tudíž neomylnými, bezchybnými a autoritativními Písmy Starého a Nového zákona. Dostali jsme je jako obrovský Boží dar a pokud stačí ke všemu, čeho je třeba k životu a zbožnosti, co teprve k tomu, aby vysvětlila, jak má vypadat pravá Boží církev. Ale dostatečnost Písma nemá být jen řádka ukrytá v roky nepoužívaném zaprášeném vyznání víry. Naopak, život církve by jí měl být na první pohled prodchnutý. Například tak, že kazatel bude Bibli beze spěchu a s úctou vykládat a objasňovat a její principy aplikovat na základě kontextu studované pasáže. V církvi, která těší Boha, se bude biblické kázání podobat hlavnímu chodu spíš než petrželce na ozdobu. Při kázání a při dalších příležitostech k vyučování se kazatel nebude soustředit na sebe, své názory a na to, aby zapůsobil svou výřečností, ale na Boží slovo. Bude vám jasné, že kazatelé a učitelé od kazatelny po besídku usilují o to, aby první housle hrálo Boží slovo, aby vás jím sytili a skrze něj vás milovali.

Navíc, takováto církev vám vysvětlí na základě Písma, jak funguje její vedení, jakou mají strategii služby, rozpočet, uctívání, službu mládeži, učednické vedení a další své aktivity, protože jediná Bohem daná a dostatečná autorita pro život církve je Písmo.

Pokud se naše církve začnou řídit Písmem, nejen v tom co říkají, ale i v tom, jak konají, všechno ostatní začne zapadat na své místo.

2. Církev, která má vysoké mínění o Boží slávě

„Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě“ (1. Kor 10:31).

Bůh si přeje, aby se církve soustředily na Jeho slávu. Z kázání Sova, vyučování v domácích skupinkách a rázu kongregace by měla být patrná skutečná touha po uctění Boha. Měli byste vycítit, že daná církev dělá vše proto, aby těšila Boha. A jestli jste na tom podobně jako někdy já, budete se cítit malinko nepříjemně. Ale na takovýchto rozpacích není nic špatného, takový sbor chce, ve všem co dělá, jásat nad Bohem, ne nad lidmi.

Jste v církvi, která se snaží kázat a také v praxi žít Boží velikost, slávu, lásku, milost, svatost a svrchovanost. To zároveň znamená, že bude zdůrazňovat lidskou hříšnost, nedostatečnost, zkaženost a nehodnost vzhledem k Bohu. Nebude se chlubit tím, jak „se to dělá u nich“ a kolik lidí v neděli přišlo, nebo se rozhodlo přijmout Ježíše, nebo se obrátilo. Církev je o Boží cti a my se podle toho máme řídit.

3. Církev, která se nejvíc ze všeho soustředí na biblické evangelium

„Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ (1. Kor 15:3-4).

Dále by církev měla zdůrazňovat dokončené Kristovo dílo z lásky k hříšníkům. Posuzujte, jestli často hovoří o Kristově zástupné oběti smíření na kříži pro nás, kterou nepodstoupil kvůli našim zásluhám, ale z vlastní milosti. Všímejte si, jestli pastor vysvětluje pojmy jako vykoupení, smírčí oběť, Kristovo dílo usmíření, Kristus jako náš zástupce, ospravedlnění a navrhuje, jak je aplikovat do života.

Jelikož k evangeliu neodmyslitelně patří výzva k tomu, aby nevěřící vložili svou víru v Krista (Sk 17:30), dávejte pozor, jestli církev při nedělním shromáždění i při všech ostatních příležitostech pamatuje na vybízení neznovuzrozených k tomu, aby se obrátili ke Spasiteli.

Při sdílení evangelia a různých evangelizačních aktivitách by měla klást důraz na Krista ukřižovaného, nikoli na vlastní vychytralé metody. A při různých příležitostech by nám církev měla věrně připomínat, že jediný způsob, kterým Bůh přijímá lidi a smiřuje se s nimi, je skrze víru v osobu a dokončené dílo Ježíše Krista. Kamkoliv se v církvi vrtneme, měli bychom tam vidět a slyšet poselství o kříži.

4. Církev, která zdůrazňuje nauku založenou na Bibli

„…v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy“ (1. Tim 3:15).

„Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné“ (2. Tim 4:3)

„Ty však mluv, co náleží k zdravému učení“ (Tt 2:1).

Při hledání nové církve byste se mezi prvními věcmi měli podívat na vyznání víry. Když se těžko hledá, předávají vám ho s vytáčkami, nebo má velikost lístečku na poznámky, určitě to není dobré znamení.

Zbystřete, když vám tvrdí něco jako: „Tady u nás doktrínu neřešíme.“ Církev, která neřeší doktrínu, se o Boha zajímá asi tolik, jako restaurace hlásající: „Jídlo neřešíme“ o naservírování vaší večeře.

Církev by se svým doktrinálním ukotvením však neměla vychloubat, ale chápat jej jako skromnou výsadu, nástroj k správě pravdy, která jí byla svěřená. Vyznání víry by člověka mělo vést k uctívání. Lidé v dobré církvi nevyhledávají doktrinální spory (2. Tim 2:24-26), ale neutečou, když je potřeba víru bránit.

Tak jako dobré nemocnice chtějí, aby se mladí lidé stravovali zdravě, zdravé sbory touží s pokorou po tom, aby nově obrácení a také věřící, kteří doposud nebyli vyučováni správně, přijali zdravou nauku.

5. Církev, která zdůrazňuje Kristovskou lásku

„Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (Jn 13:34-35).

Tohle poznáte snadno. Dívejte se po tom, jak se o sebe navzájem lidé starají.

Biblická láska nemusí vždycky vypadat tak, že v dárkové tašce s barevným logem sboru dostanete velký balíček na uvítanou. Na tom není nic špatného, ale biblická láska vypadá spíš tak, že lidé, se kterými budete mluvit, k vám budou vřelí a jejich pokora se projeví v tom, že se o vás budou upřímně zajímat a budou vás chtít zapojit do života sboru.

Biblická láska se ale nepozná jen podle toho, jak se k nám druzí chovají, takže si položte pár otázek. Znají se, slouží si a zajímají se o sebe navzájem ti, co chodí do sboru pravidelně? Tráví spolu lidé ze sboru rádi čas i mimo neděli? Sdílí spolu rádi a soustavně své životy? Proto není špatný nápad se zajít podívat i na ostatní aktivity, ne jen na nedělní shromáždění.

6. Církev, kde se s hříchem nakládá podle Bible

„„Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra“ (Mt 18:15).

Nenakládá-li církev s hříchem biblicky, není možné, aby byla věrná. Zeptejte se sami sebe: „Poukáže tato církev na můj hřích? Pomohou mi s hříchem bojovat? A dokonce mě ze svého středu vyloučí, když to bude nutné (Mt 18:15-17)?“ Církvi, která to neudělá, se vyhněte, stejně jako byste se vyhnuli onkologovi, který si nebude dělat hlavu s vašimi nádory. Do sboru, ve kterém si můžete své hříchy hýčkat, se nezapojujte. K zubaři, který vám nevrtá zubní kazy, byste taky nechodili.

V církvi by měla být zřejmá práce Ducha svatého právě na postupném svlékání hříchu. Mělo by to být místo, kde se, ať už skrze biblické kázání, vyučování nebo věrné členy, křesťané navzájem v lásce povzbuzují k tomu, aby chodili Duchem svatým a umrtvovali své hříchy. Protože církev je v zásadě místo, kde Duch svatý pracuje, odkrývá a vykořeňuje náš hřích (Mt 5:3-4; Mt 5:6, Řím 8:13-14; Mt 18:15-17; Gal 5:16; Gal 6:1-3).

7. Církev, pro kterou je důležité biblické vedení

„…ustanovil v jednotlivých městech starší…je-li kdo bez úhony…“ (Tit 1.5-6)

Až se do sboru půjdete podívat, poptejte se, jak ustanovují vedení. V dobré církvi by mělo být složité stát se pastorem nebo starším, ne jednoduché. Člověk se taky nestane kardiochirurgem jen tak. Nemělo by to být složité, protože se u moci zuby nehty drží skupinka patriarchů, která mezi sebe nikoho nepustí, ale protože poslouchají Boží příkazy ohledně staršovstva (1. Tim 3:1-7, Tit 1.6-9, 1. Pt 5:2-3).

Zeptejte se sami sebe: „Kdo je připravoval na to, aby se mohli stát staršími?“ „Kdo je do staršovstva ustanovil?“ „Svěřil bych se pod jejich vedení?“ „Chtěl bych, aby si moje dcera vzala někoho takového?“ „Jak připravují k vedení další muže?“

8. Církev, která povzbuzuje členy ke službě a k používání jejich duchovních darů

„Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti“ (1. Pt 4:10)

Boží církvi se neříká „noha Kristova“, ale „tělo Kristovo.“ Mělo by se to projevovat tím, že vedení povzbuzuje každého k přiložení ruky k dílu. Poptejte se vedoucích, jak vedou lidi k výsadě, kterou je služba v církvi – v různých službách a při různých příležitostech.

9. Církev, která klade důraz na posvěcení

„…s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle“ (Fil 2:12-13).

Bůh nedává svým dětem nové narození, aby dětmi zůstaly. Stejně jako biologičtí rodiče novorozence i On chce, abychom vyrostli. Místní církev má sloužit jako skleník a vytvářet atmosféru, která vede k posvěcování křesťanů.

To by mělo být patrné z důrazu na učednictví a pastýřské vedení všech věřících, ať už se nachází v kterékoliv fázi procesu posvěcení (2. Tim 2:2; Tit 2:3-5). A proto není od věci se při hledání církve zeptat, jak daný sbor pomáhá svým členům v růstu ve svatosti.

10. Církev, která vyzdvihuje evangelizaci

„Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen“ (Mt 28:18-20).

Pokud fungují předchozí principy sborového života, aktivní evangelizace by z nich v ideálním případě měla přirozeně vyplývat. Každopádně se ptejte na věci jako: „Zní z kazatelny evangelium a naléhavé výzvy, aby se ztracení obrátili ke Kristu? A jak ještě sbor evangelizuje? Co členové, sdílí evangelium s ostatními?“

Na evangelizační programy se ptejte s opatrností. Ten nejlepší evangelizační program, po kterém byste se měli v církvi shánět, by totiž měl vyzbrojit všechny členy ke zbožnému životu, aby byli solí a světlem, a povzbuzovat je k tomu, aby mluvili o ukřižovaném Kristu s nevěřícími.

Mohli bychom toho říci ještě mnohem více ohledně dalších znaků zdravé církve. Vzhledem k tomu, jak důležité je zapojit se do církve, která se touží podobat té novozákonní, je tento článek pouze krátkým příspěvkem k tématu. Ale pokud budete tato kritéria zvažovat, s velkou pravděpodobností se vám podaří najít církev, která Boha těší.

 

Napsal: Eric Davis
Článek byl převzat z webu Českého Biblického Institutu, www.biblickyinstitut.cz.

Napsat komentář