Křesťané Kuřim

Blog

"Dotáhnutí prodeje do konce" - nebiblický komponent moderní evangelizace

Autor: Tony Miano
Překlad: Roman Zachoval
Převzato z http://www.onthebox.us/2012/07/closing-deal-unbiblical-component-of.html

 

Čas od času se lidé ptají: „Kolik lidí jsi přivedl ke Kristu?“ A moje odpověď je: „Všechny“. Když sdílím evangelium, tak všechny ty, se kterými mluvím, přivádím ke kříži, kde je nechávám v rukou svrchovaného Stvořitele a Spasitele. Spasení je z Boha. Já jsem čistě jen jeden z Jeho vyslanců. 

Během prvních let mého křesťanského života jsem tu a tam sdílel evangelium s ostatními lidmi. Sdílel jsem ho více než jiní, ale stejně to nebylo ani zdaleka tak často, jak to mělo být. Zřídka ten druhý člověk ukázal touhu přijmout Krista jako svého Pána a Spasitele. V tom případě jsem dělal to, co jsem byl naučen, abych udělal: vést toho člověka v takzvané „modlitbě hříšníka“.


Řekl bych něco na tento způsob:

Pokud opravdu chceš přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele, tak je to naprosto jednoduché – požádej Ho, aby vstoupil do tvého života. Jsi si opravdu jistý/á, že to chceš? Tak se pojďme modlit. Já se budu modlit a ty jen po mně opakuj. 

 

Měl jsem za to, že rozpačitost u toho druhého člověka byla prostě jen nervozita nebo i trochu studu. Možná se ti lidé nikdy předtím nemodlili nahlas. Zatímco všechny tyto věci mohou být pravda, nikdy mi nedošlo, že ta osoba také nemusela dojít k té pravé víře v Ježíše  Krista. 

Bylo běžné, že lidé dokonce uronili slzičku, když opakovali tu modlitbu, ve které jsem je vedl. I ti nejdrsnější pouliční policajti vyjádřili emoce během toho intimního času zranitelnosti skrze modlitbu. 

Ten moment končil podáním ruky nebo objetím a několika povzbuzujícími slovy z mé strany. 

Ďábel se tě bude snažit přesvědčit o tom, že to, co se ti právě stalo, není skutečné. A připrav se na to, že tvá nově nalezená víra v Ježíše bude napadána ze strany tvé rodiny, přátel a spolupracovníků. Můžeš se i cítit hloupě a pak to začít sám zpochybňovat. Ale neboj se. To je naprosto normální. 

Máš Bibli? Měl bys ji začít číst každý den. A je potřeba, aby ses dostal do nějakého dobrého sboru. Bylo by super, kdybys začal chodit do sboru se mnou.

 

Tohle snad není ani potřeba zmiňovat, ale z takovéto konverzace bych poté odešel a radoval se a chválil Boha.

Následující neděli bych se koukal směrem ke dveřím od kostela a netrpělivě bych očekával příchod nově obráceného. Zřídka kdy se toto stalo. Jestli vůbec někdy. 

"Čau, škoda že jsi nepřišel včera do kostela. Co se stalo?"

"No, víš, no, nějak to nevyšlo.“

"Aha, ok. A co příští týden?“

"Jasně. Příští týden.“

Z tónu v hlasu toho člověka a z jeho chování jsem mohl říci, že možnost toho, že ho uvidím příští týden v kostele, byla mizivá. 

Bylo běžné, hlavně mezi mými spolupracovníky, že nebylo vidět žádné patrné nebo hmatatelné ovoce víry v životě nově obráceného člověka. Vlastně jsem často jen přihlížel tomu, jak se jejich životy vymykají kontrole, když dychtili po ještě hlubším hříchu než po Kristu. Bylo to velmi odrazující. 

Často se nás (v Living Waters) lidé ptají, co děláme na konci zdánlivě dobré konverzace s nevěřícím – zejména když ten člověk navenek vyjádří touhu k litování svých hříchů a přijetí evangelia. Často jsme tázáni: „Jak to děláte, aby se člověk na konci rozhovoru obrátil? Jak to zakončujete?“ 

Ta otázka sama o sobě je tragický a nebiblický vedlejší produkt jedné z nejvíce uctívaných amerických evangelikálních tradicí – „modlitba hříšníka“. A buďme upřímní. To je to, o čem a co vlastně modlitba hříšníka je – tradice vytvořená upřímnými křesťany, kteří chtěli, aby ztracení lidé přišli k pravé víře v Krista Ježíše. 

Znovu, buďme upřímní. V Písmu není jediný verš, ať už v podobě vyjádření rozkazu Kristem nebo jednoho z novozákonních autorů, nebo v podobě příkladu citace v Novém zákoně, který dodává věrohodnost přesvědčení, že „modlitba hříšníka“ je Biblická. Prostě to není v Bibli. Tečka. 


Běžné obrany pro „modlitbu hříšníka“.

"Ale já přišel ke Kristu, když jsem se modlil ‚modlitbu hříšníka‘!“

To mohl být moment, kdy jsi přišel k pravé víře v Ježíše Krista, ale nebyl to výsledek toho, že ses modlil „modlitbou hříšníka“.

"Ale já viděl hodně lidí, kteří byli zachráněni po tom, co se modlili ‚modlitbou hříšníka‘!“ 

Tvé osobní zkušenosti a/nebo pozorování nedělá z ničeho, co jsi slyšel nebo viděl, něco Biblického. Nikdo není zachráněn „modlitbou hříšníka“ stejně tak, jako není vzpomínka vyslovení „modlitby hříšníka“ jakýkoliv příslib spasení. 

"Mýlíš se! A co Římanům 10:9-10?"

No, pojďme se podívat do Římanům 10:9-10. "Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse."

I letmý pohled na tuto pasáž nám prozradí, že zde není žádná zmínka o „modlitbě hříšníka“.


Kdo jsou Pavlovi posluchači? Věřící nebo nevěřící? Píše věřícím, sboru, v Římě. Adresáti tohoto dopisu by si z tohoto textu nikdy nevzali to, že Pavel dává instrukce nevěřícím k tomu, aby se modlili modlitbou, díky které přijmou Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. A ani by jeho čtenáři nepřijali Pavlovo učení jako návrh, a už vůbec ne jako pověření, k tomu, aby vedli nespasené k „modlitbě hříšníka“. 

Nepodařilo se mi najít jediného legitimního Biblického učence, který by tvrdil, že Pavlova slova v Římanům 10:9-10 jsou příkladem „modlitby hříšníka“ nebo návrhu, aby věřící vedli nevěřící k takovéto modlitbě, nebo aby „požádali Ježíše, aby vstoupil do jejich srdcí“. 


Evangelium není přesvědčováním k získání „zákazníka“

Pokaždé sebou škubnu, když slyším někoho použít frázi „dokončit to“, když je řeč o evangelizaci. Není možné tuto frázi jakkoliv oddělit od svého originálního a primárního významu: dotáhnutí prodeje do konce. 

Nejhorší příklad, který jsem kdy slyšel či viděl, kde tento obchodnický přístup k evangelizaci byl použit, bylo na pohřbu jednoho blízkého přítele. 

Můj přítel byl zástupce šerifa, takže kostel byl zaplněn přáteli, rodinou a uniformovaným personálem. Byla to pěkná pocta příteli, která přinesla čest a příjemnou vzpomínku o jeho kuráži, víře a lásce. Jeho rodina mě požádala, abych zazpíval jednu z jeho oblíbených písní. 

Na konci této bohoslužby přednesl pastor krátkou zprávu, která vyvrcholila touto pozvánkou: „Proč nezkusíte Ježíše na 60 dní? Co můžete ztratit? Pokud chcete Ježíše vyzkoušet, zvedněte ruku.“ 

Půl tuctu lidí zvedlo ruce. Pastor se zaradoval, že ti, kteří zvedli ruku, přišli k víře v Krista. Některé z těch lidí jsem znal. Roky po tom pohřbu ti, kteří ty ruce zvedli, nevypadali nijak blíž Kristu než předtím.  Bylo jim to nabídnuto obchodní formou. Několik nic netušících duší si koupilo to, co pastor nabízel – vztah s Kristem se „100% garancí uspokojení“ a možností „vrácení zboží“.

Evangelium nemůže být prodáváno, protože evangelium není na prodej. A žádný obchodní trik nabídnutý člověkem nikdy příjemci nezajistí víc než jen falešnou naději a falešné ujištění.

Pokud toto čtete a někdy jste si koupili takovýto „výrobek“, že projití chodbičkou, sklonění hlavy a zavření vašich očí, zvednutí ruky, opakování modlitby, napsání datumu na zadní stranu vaší Bible, vyzkoušení Ježíše na 60 dní nebo jakákoliv člověkem vymyšlená efektní tradice je cesta k věčnému životu, pak je potřeba, abyste si uvědomili, že žádná z těchto lidských tradicí vám nezajistí spasení. Spasení je z Boha. 

Nachází se mezi vámi praví následovníci Ježíše Krista, kteří někdy v minulosti udělali nějakou z výše zmíněných věcí (kromě vyzkoušení Ježíše na 60 dní)? Ano. Znám hodně křesťanů, kteří to udělali, a kteří mají jako část jejich svědectví o spasení, nějakou z výše zmíněných  člověkem vymyšlených, člověkem vyvolaných reakcí. Ale nikdo z nich není spasený kvůli tomu, že udělali jednu nebo více z těch věcí. Byli spaseni pouze Boží milostí, pouze skrze víru, pouze v Ježíše Krista. A ujištění jejich spasení je nalezeno v Ježíši Kristu – ne v nějaké vyslovené modlitbě nebo nějakém nábožném aktu nebo vnější reakcí na evangelium. 

Bůh a jenom Bůh zachraňuje a Bůh a jenom Bůh dotahuje ty, které přijímá, do své věčné rodiny. Ty, které zachraňuje, udržuje. Žádný lidský skutek člověka nezachrání; a žádný lidský skutek ho neudrží zachráněného. 

"No, a  co teda teď?" Možná se sami ptáte: "Zaryl jsi prst do všech mých evangelistických tradicí. Tak co mám dělat, když někdo vypadá připraveně k přijetí Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele?“

Uzavření konverzace o evangeliu

Strávil jsem daleko více času nad pokládáním základů pro odpověď na tuto otázku – daleko více času, než vlastně zabere ta samotná odpověď. 

Když se ocitnu v konverzaci, ve které ta osoba, se kterou mluvím, vypadá nakloněně věcem o Bohu; když se ocitnu na konci konverzace s člověkem, který vypadá ovlivněně prezentací o Božím zákonu a evangelia; tak se zeptám na několik lehkých, „zjišťovacích“ otázek. 

První otázka, kterou se ptám, je: „Existuje teď nějaký důvod, proč by ses neodvrátil/a od svého hříchu, obrátil/a se k Bohu a přijal/a Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele?“

Ta otázka je vlastně řečnická: přesto, že ta osoba, se kterou mluvím, to netuší. Pokud ta osoba v ten moment nepřijme Ježíše Krista, je to prostě proto, že Bůh si tu osobu k sobě ještě nepřitahuje. (Jan 6:44). Ale ta otázka v té osobě vyvolá to, že bude přemýšlet o těch důvodech, proč se nechce podřídit Kristu jako Pánu a Spasiteli.

Často tato řečnická otázka umožní, aby se daná osoba na chvílku zamyslela. Zatímco zvažuje, proč nelituje svých hříchů a nevěří evangeliu, zeptám se: „Existuje nějaký hřích ve tvém životě, který miluješ tak moc, že jsi pro něj ochoten/ochotna zemřít a jít kvůli němu do pekla?“

Typická odpověď je: „Ne.“ Ale čas od času najdu člověka, který je hodně otevřený o hříchu ve svém životě.

Pamatuji si rozhovor s jednou mladou paní na kampusu univerzity Cerritos. Trpělivě mě poslouchala, když jsem s ní sdílel Boží zákon a evangelium. Poté jsem se jí zeptal tu posledně zmíněnou otázku. Slzy jí začaly plnit oči. O chvilku později odpověděla: „Ano. Cizoložství.“

Byla ve hříšném vztahu s mladým mužem a věděla o tom. Ta mladá paní, zlomená nad svým hříchem a chápajíce svou potřebu Spasitele, toho litovala a přišla k víře v Ježíše Krista. 

Když kladu takovéto otázky, pokaždé pozorně sleduji chování toho člověka. Rozhlížejí se okolo, jestli se někdo nedívá, jako by se cítili trapně, že vyznávají svou víru před jinými lidmi? Vypadají tak, že se cítí nesví – ne kvůli svému hříchu (to by bylo super), ale kvůli rozpačitosti z toho, že se cítí pod nátlakem udělat něco, k čemu buď nejsou připraveni, nebo to prostě jen nechtějí udělat? 

Toto jsou pro mě náznaky toho, že Duch Boží v tom momentě neproměňuje srdce a mysl toho člověka. Poslední věc, kterou bych chtěl udělat, je vytvořit falešného křesťana tím, že ho přinutím k tomu, aby udělal něco čistě jen z lidského úkonu a ne na základě pohnutí od Boha a Jeho evangelia.

Když už to vypadá, že se konverzace chýlí ke konci, tak často tomu druhému člověku říkám následujících pár věcí: 

1. Ještě jednou stručně shrnu Boží zákon a evangelium. 

2. Připomenu jistotu smrti a soudu.

3. Ukážu, že mi na tom člověku záleží a že se na něj budu modlit.

4. Povzbudím toho druhého ke čtení Evangelia podle Jana, aby viděl, že to co říkám je pravda.

5. Dám tomu člověku svou vizitku a povzbudím ho k tomu, aby mě kontaktoval s jakoukoliv otázkou.

6. Řeknu na-shledanou vřelým podáním ruky (pokud to bude vhodné).

A pokud ten člověk, se kterým mluvím, vypadá zlomeně nad svým hříchem, kaje se a viditelně touží po spasení skrze Ježíše Krista:

1. Znovu vybídnu tu osobu k litování svých hříchů a tomu, aby uvěřil evangeliu. 

2. Povzbudím tu osobu k volání ke Kristu, hledání Jeho odpuštění a k tomu, aby Krista poprosil/a o spasení. 

3. Zeptám se toho člověka, jestli se za něj mohu modlit. Nikdy jsem nevedl člověka v modlitbě. Budu se modlit za to, aby Bůh toho člověka zachránil tím, že ho přitáhne k pravé lítosti ze hříchu a víře v Pána Ježíše Krista. Budu se modlit za to, jestli je to Pánova vůle, aby ho zachránil, aby rostl v milosti a vědomosti Krista. Budu se modlit za to, aby ho Bůh zasadil do Bible věřící, Bibli učící a Krista oslavující církve. A budu se modlit za to, aby si ho Bůh použil k tomu, aby přivedl jiné k pravé lítosti z hříchu a víře v Ježíše Krista. 

4. Dám tomu člověku svou vizitku a povzbudím ho k tomu, abychom zůstali v kontaktu.

5. Dám tomu člověku Bibli nebo Evangelium podle Jana, pokud nemá svou vlastní Bibli.

6. Pokaždé, když je to možné, doporučím dobré sbory v jejich okolí. Také jim poukáži na můj „follow-up“ blog, kde může najít několik vyhledávačů kostelů a další informace pro nové věřící. 

7. Nikdy netvrdím, že ten člověk je spasen. Nikdy je nevítám do Boží rodiny a Kristovy církve. Nikdy nechci udělat nebo říci něco, co toho člověka zanechá s falešným pocitem ujištění, pokud není náležitě spasen. Když to tak vezmu, já neznám srdce žádného člověka. Vůbec nevím, jestli ten vnější dojem toho člověka je náznak pravé lítosti a víry nebo jestli to není nic víc než světský smutek. 

Uzavřít konverzace o evangeliu tímto způsobem mě zanechává s kompletní důvěrou v Boží svrchovanost nad spasením toho člověka. Není to manipulativní. Nezanechává to toho člověka s falešným pocitem ujištění. Zabraňuje mi to brát jakoukoliv zásluhu za jakoukoliv práci, kterou Bůh dělá v životě toho člověka. Suma sumárum – já jsem jen a pouze jeden z Královských vyslanců. Jedině Král má sílu a autoritu k odpuštění a spasení. Já nic takového nemám. 

Pamatujte: Bůh nepotřebuje vaši pomoc k tomu, aby někoho spasil. Ano, používá si hlasatele evangelia k tomu, aby proměňoval duše. Ale spasení je z Boha. On nás nepotřebuje k tomu, abychom emocionálně připravovali nebo vybízeli ztracené lidi.  On nás nepotřebuje k tomu, aby bylo evangelium příjemnější. Nepotřebuje, abychom k daru věčného života přidávali různé cenové balíčky (nejlepší možný život, zdraví, bohatství, prosperita, oprava vztahů atd.). Věřím, že tyto „vylepšováky evangelia“ jsou dokonce urážkou samotného Boha.

Prostě hlásejte evangelium ztraceným. Přivádějte každého jednoho člověka ke kříži. A důvěřujte, skutečně důvěřujte, Bohu, který zachraňuje. 

 

 

 

Jste zde: Hlavní strana Blog "Dotáhnutí prodeje do konce" - nebiblický komponent moderní evangelizace