Matouš 20:1-16
„Neboť království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. A když vyšel kolem deváté hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti, a řekl jim: ,Jděte i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ Oni šli. Opět vyšel kolem dvanácté a třetí hodiny odpoledne a učinil stejně. Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ,Proč tu stojíte celý den nečinně?‘Řekli mu: ,Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ,Jděte i vy na [mou] vinici [a dostanete, co bude spravedlivé].‘Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ,Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním.‘Přišli ti, kteří byli najati okolo páté hodiny, a každý dostal denár. Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali si jej, ale reptali proti hospodáři: ,Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však jednomu z nich odpověděl: ,Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě. Nemám[snad] právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš, že já jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední. [Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.]“