Jakub 2:1-13
Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy, s přijímáním osob. Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ,Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ,Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,‘ cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami?
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy? Což nehanobí právě oni to drahé jméno, jímž jste byli nazváni? Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: , Budeš milovat svého bližního jako sebe samého‘, dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech. Vždyť ten, kdo řekl: ,Nezcizoložíš,‘ řekl také: ,Nezavraždíš.‘ Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.