Zatím žádné komentáře

Genesis je skutečná historie!

Podporujeme autoritu Bible, a to hned od jejího prvního verše. Avšak někteří oponenti biblického stvoření („mladé země“) rovněž tvrdí, že věří v autoritu Písma, ale současně prohlašují, že Genesis 1-11 je pouhou poezií nebo alegorií. Jiní nám odporují se slovy: „Genesis není učebnice přírodovědy“. Když mám náladu, odpovídám: „Díky Bohu, protože učebnice přírodovědy nejsou už po pár letech aktuální.“  V jiném případě odpovídám, že se jedná, jak tvrdíme, o historickou knihu, která pojednává o událostech, které se v minulosti skutečně odehrály.[1]

Abychom tento pohled ospravedlnili, je důležité ukázat, jakým typem knihy Genesis je.[2] Abychom toho docílili, musíme porovnávat Písmo s Písmem.


Další bibličtí pisatelé pokládali Genesis za historickou knihu

Jak jsme si ukázali z celé řady článků, zbytek Bible pokládá Genesis za skutečnou historii.[3] Další bibličtí pisatelé, jak ve Starém, tak Novém zákoně, vnímají postavy, události, časové rámce [4], a dokonce pořadí událostí jako pravdivé, nepovažují je pouze za literární nebo teologické prostředky.[5] A skutečnost historických událostí je základem pro učení o víře a etice.[6] A co víc, Kromě toho je zřejmé, že novozákonní pisatelé předpokládali, že jejich čtenáři, noví konvertité v prvotní církvi, byli podrobně vyučeni knize Genesis.[7]


Jak vypadá biblická historie?

Položme oponentům otázku: předpokládejte, za účelem argumentu, že kniha Genesis je historií, jak byste předpokládali, že by vypadala? Můžeme argumentovat pomocí stylu nezpochybnitelně historických knih jakými jsou Exodus, Jozue, Soudců atd.

Odborníci na hebrejskou gramatiku prokázali, že historické narativy Starého zákona mají velmi odlišné slovesné vzorce. Začínají typem slovesa zvaným qatal (perfektum) a pokračují dalším typem zvaným waw[8] nebo wayyiqtol.[9] Tento slovesný typ je v historických knihách Starého zákona častý.

Aplikujte to na Genesis 1, první sloveso, ברא bārā’ (stvořit), je qatal, zatímco následující slovesa, která narativ rozšiřují, jsou wayyiqtol: (ויאמר wāyyō’mer (‚a … řekl’), ויהי wāyehi ‚a bylo’), וירא wāyyāre (‘a … viděl’). Tím pádem se Genesis řídí vzorcem, který bychom očekávali od historického narativu.

Ba co víc, Genesis 1-11 postupuje, beze změny stylu, nenápadně dál do kapitol 12-50. Nikdo nepochybuje, že druhá část si nárokuje historickou věrohodnost. Proto jakékoliv pochybnosti týkající se první části nepramení z gramatiky nebo stylistiky. Spíše vycházejí z úvah mimo text, které jsou poznamenány principem uniformity v geologii a evoluční biologií.


Jak by vypadala poezie?

Jak by tedy vypadala kniha Genesis, kdyby byla pouhou poezií? Hebrejská poezie, kterou vidíme například v žalmech, má odlišný styl.[10] Rozhodujícím rysem hebrejské poezie není rým nebo metrum, ale paralelismus. To znamená, že tvrzení ve dvou nebo více po sobě jdoucích veršů spolu nějakým způsobem souvisí.  Například v paralelismu založeném na synonymech je jedno prohlášení následované dalším, které říká tutéž věc, avšak jinými slovy. Krásně to ilustruje Žalm 19:2-3

Nebesa vypravují o Boží slávě
a obloha vypovídá o díle jeho rukou.
Den dni vylévá řeč,
noc noci sděluje poznání.

V paralelismu založeném na protikladech je první prohlášení následováno opačným, jak to vidíme v Přísloví 28:1 a 7:

Ničema utíká, ačkoliv ho nikdo nehoní,
ale spravedlivý si je jistý jako mladý lev.

Kdo zachovává zákon, je rozumný syn,
kdo se stýká s žrouty, vystaví svého otce hanbě.

V syntetickém nebo konstruktivním paralelismu je první tvrzení rozšířeno následujícím, např. Žalm 24:3-4:

Kdo vystoupí na Hospodinovu horu?
Kdo stane na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo nepozvedá svou duši ke klamu
a nepřísahá falešně.

V knize Genesis však paralelismus chybí, kromě toho, kde jsou citováni lidé, např. 4:23-24. Tyto pasáže však vyčnívají nad zbytkem Genesis – kdyby kniha byla skutečně poetická, byla by prostoupena paralelismy.[11] Bible vskutku obsahuje pasáže, které poeticky oslavují Boží stvořitelské dílo: Žalm 104 – jestliže chceme vidět, jak by vypadalo básnické ztvárnění historie stvoření, měli bychom nahlédnout zde. Například sedmý a jedenáctý verš dokonale znázorňují paralelismus:

Před tvými hrozbami utíkali,
před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

Napájejí všechnu polní zvěř,
divocí oslové tu tiší žízeň.

Odborník na hebrejštinu Dr. Steven Boyd dokázal, že různé typy sloves (perfektum a imperfektum) se často vyskytují v hebrejské poezii, nikoliv však v historických knihách. Z jeho analýzy sloves vyplývá, že pravděpodobnost toho, že Genesis 1:1-2:3 je narativem (ne poezií), je 0.99997 ku 1 [12](střídání slovesných typů qatal + yiqtol v poezii není shodné s typickým vzorcem qatal následovaný tvarem uvozeným waw,  pozn. překl.).


Strukturní podobnost Genesis a jiných pasáží

Jednou z pasáží, jež se nejvíce podobá Genesis 1 z hlediska složení, je Numeri 7. Obě jsou strukturovanými záznamy, obě obsahují stejné hebrejské slovo pro den יוֹם (yôm), obě užívají řadové číslovky pro jednotlivé dny. V Numeri 7 je dvanáct po sobě jdoucích dnů, kdy předák každého z dvanácti izraelských kmenů přinesl dar na oltář:

Prvního dne přinesl svůj obětní dar
Nachšón, syn Amínadabův, za pokolení Judovo…

Druhého dne přinesl dar Netanel, syn Súarův, předák Isacharův,
přinesl svůj obětní dar…

Třetího dne předák synů Zabulónových  Elíab, syn Chelónův,
přinesl svůj obětní dar…

Dvanáctého dne předák synů Neftalího, Achíra, syn Énanův,
přinesl svůj obětní dar…

Paralela s řadovými číslovkami je o to silnější, protože Numeri 7 nejenže každý den označuje číselně, ale rovněž začíná a končí frází „stalo se v den, kdy“, což odkazuje na celkové pořadí, které je bezpochyby vyjádřeno běžnými dny. To vyvrací falešné tvrzení, že „stalo se v den, kdy“ (כיום bəyôm)[13] v Genesis 2:4, kde nalézáme shrnutí týdne stvoření, ukazuje, že dny v Genesis 1 nejsou normálně dlouhé, protože je to hebrejský idiom pro „kdy“.[14]

Navíc nikdo netvrdí, že Numeri 7 je pouze básnickým dílem, které nás má naučit něco teologického, přičemž není skutečnou historií. Neexistuje žádný gramatický důvod, kvůli kterému bychom totéž mohli tvrdit o dnech v Genesis 1. Obě pasáže jsou očividně skutečnou historií.


Číslované dny = běžně dlouhé dny

Všimněte si, že u druhého až do šestého dne stvoření v knize Genesis je užita hebrejská forma řadové číslovky[15], stejně jako je to u všech číslovaných dnů v pasáží z Numeri, tzn. den je označen jako druhý (שני shenî), třetí (שלשי shlishî), čtvrtý (רביעי rveî‘yî), pátý (חמישי chamîshî) a šestý (ששי shîshî).

Ale u prvního dne stvoření nalézáme klíčový rozdíl. A to z toho důvodu, že Genesis 1:5 neuvádí „první den“ (tedy יום ראשון yôm ri’shon), den s řadovou číslovkou, ale „jeden den“(יום אחד yôm echad), tedy kardinální číslo.[16] Jedná se o vůbec první užití slova „den“ v kontextu číslování, takže kardinální číslo je v tomto případě výstižné. Den může být „první“ pouze tehdy, když následují další dny; ale na počátku týdne stvoření to byl jediný den, který kdy proběhl. V Genesis 1:5 navíc Bůh sám definuje, co je den: cyklus tmy (noc) a světla (denní doba), „byl večer a bylo ráno, jeden den“. Jedno otočení země kolem vlastní osy se rovná jednomu dni. Celé stvoření bylo dokončeno v momentě, kdy se země kolem své osy otočila pošesté. Šest běžně dlouhých dní.[17]

Velký teolog Basil (330-379) na tuto skutečnost poukázal už dávno ve svém kázání na týden stvoření:

„Proč Písmo říká ‚jeden den‘, nikoliv ‚první den‘? Než začne hovořit o druhém, třetím a čtvrtém dni, nebylo by přirozenější nazvat jej prvním, když jím započal sled? Když tedy říká ‚jeden den‘, vyplývá z jeho přání vymezit délku dne a noci a sloučit je dohromady. Doba 24 hodin vyplňuje jeden den, tím míníme den a noc; a pokud v době slunovratů neměly stejnou délku, čas udávaný Písmem neumenšuje jejich trvání. Je to tak, jak je řečeno: pro den je vymezeno 24 hodin, jinými slovy, den je čas, během něhož se nebe vypraví z jednoho místa a vrátí se na něj zpět.“[18]


Závěr

Kniha Genesis je skutečnou historií. Vnímali ji tak i jiní bibličtí pisatelé. A správně, jak je patrné z porovnání s jinými historickými knihami, které se vyznačují podobným stylem a podobnými slovesnými vzorci. Navíc se v ničem nepodobá básnickým knihám jako jsou Žalmy[19].

Článek byl převzat a přeložen z portálu Creation Ministries International (www.creation.com). Autorem je Dr. Jonahan Sarfati, australan a novozélanďan, držitel doktorátu ve fyzikální chemii a autor řady akademických publikací včetně prestižního časopisu Nature. Je spoluzakladatelem Apologetics Society na Novém Zélandu a členem Creation Ministries International.


Odkazy a poznámky

  1. Sarfati, J., “But Genesis is not a science textbook”, Creation 26(4):6, 2004; creation.com/textbook.
  2. A classic explanation is Grigg, R., Should Genesis be taken literally? Creation 16(1):38–41, 1993; creation.com/literal. See also Sarfati, J., Refuting Compromise, ch. 2, Creation Book Publishers, Atlanta, 2004, 2011; as well as the articles under creation.com/genesis. Return to text.
  3. A new resource documenting this is Genesis Verse-by-Verse, creation.com/genverse.
  4. Wieland, C., Jesus on the age of the earth, Creation 34(2):51–54, 2012; creation.com/jesus_age.
  5. Sarfati, J., Genesis: Bible authors believed it to be history, Creation 28(2):21–23, 2006; creation.com/gen-hist. See also Batten, D., and Sarfati, J., 15 Reasons to Take Genesis as History, Creation Book Publishers, 2006.
  6. Sarfati, J., Why Bible history matters, Creation 33(4):18–21, 2011; creation.com/bible-history-fall-ark.
  7. Cosner, L., What the New Testament doesn’t say, creation.com/nt-doesnt-say, 11 September 2012.
  8. In modern Hebrew, the letter ו, when functioning as a consonant, is pronounced like our v, but in biblical times, it was pronounced like our w. The same sound shift occurred in Latin: when Julius Caesar said “Veni, vidi, vici” (I came, I saw, I conquered), he pronounced it “Weni, widi, wiki.” Much later Ecclesiatical (Church) Latin pronounces it “Veni, vidi, vichi.”
  9. Joüon, P. and Muraoka, T., A Grammar of Biblical Hebrew: Part Three: Syntax, p. 390, Pontifical Biblical Institute, Rome, 1991. Return to text.
  10. See also: Is Genesis poetry/figurative, a theological argument (polemic) and thus not history? creation.com/fh.
  11. Kaiser, W.C., Jr., ‘The literary form of Genesis 1–11’ in Payne, J.B., New Perspectives on the Old Testament, Word Inc., Waco, Texas, USA, pp. 59–60, 1970.
  12. Probabilities range from 0 (impossible) to 1 (certainty). Boyd, S.W., The biblical Hebrew creation account: New numbers tell the story, icr.org, November 2004. See also Boyd, S.W., A proper reading of Genesis 1:1–2:3; in: De Young, D. (Ed.), Thousands … Not Billions, Master Books, Green Forest, AR, pp. 157–170, 2005.
  13. Actually, in Numbers 7, the phrase is bayyôm, where the ‘a’ in bayyôm represents the definite article, ‘the’, meaning ‘on the day [xth]’, unlike bəyôm, which lacks the article.
  14. McCabe, R.V., interview in Creation 32(3):16–19, 2010; creation.com/mccabe; Graves, D.G., “… when Yahweh God made the earth and the heavens,”—a proposal for the right translation of כיום [bəyôm] in Genesis 2:4, J. Creation 23(3):119–122, 2009.
  15. Ordinal numbers are used to refer, for example, to the order of runners finishing a race—first, second, third, etc., as opposed to cardinal numbers: one, two, three, etc.
  16. An English Bible version which reflects this distinction is the NASB.
  17. And this numbering pattern, including the deliberate use of the definite article for Day 6 (and Day 7 in Genesis 2:2–3, as well as for all the days in the Numbers passage) further emphasizes this. Sarfati, J., The numbering pattern of Genesis, J. Creation 17(2):60–61, 2003; creation.com/numbering—after Steinmann, A., אחד as an ordinal number and the meaning of Genesis 1:5, Journal of the Evangelical Theological Society (JETS) 45(4):577–584, 2002.
  18. Basil, Hexaëmeron 2:8, AD 370, newadvent.org/fathers/32012.htm; see also Genesis means what it says: Basil (AD 329–379), Creation 16(4):23–53 September 1994; creation.com/basil.
  19. For a detailed critique of some of the compromising attempts to deny the history of Genesis based on literary style, see Kay, M., On literary theorists’ approach to Genesis 1 (two parts), J. Creation 21(2):71–76; 21(3):93–101, 2007; creation.com/literary-theory-1 and creation.com/literary-theory-2.

Napsat komentář