Je běžné slyšet křesťany říkat, že Bůh „nenávidí hřích, ale miluje hříšníka“, ovšem je takový výrok pravdivý? Jistě zní dobře, ale nejdůležitější otázka je, zdali je nebo není biblický. Pro zodpovězení téhle otázky potřebujeme pozorně přemýšlet o významu oběti ve Starém zákoně.
Obětní systém byl ustanoven, zorchestrován a nastaven Bohem pro jeho lid. Nade všemi jsou dvě oběti, které vyčnívají – Pesach a Den smíření.
Pesach (viz. Exodus 12) byla každoroční oslavou Boží věrnosti skrze zachování Izraele a jeho vykoupení z otroctví v Egyptě. Leviticus 16 zase vykresluje Den smíření, kde bylo předložena a obětována oběť. Její krví byla pokropena slitovnice schrány smlouvy v nejsvatějším místě jako obrázen toho, že platba za hřích byla vydána. Hříchy lidí byly usmířeny, jejich hříchy byly přikryty. Po tom, co bylo zvíře obětováno, lidé šli za jiným kozlem, který byl stále naživu a velekněz vložil své ruce na jeho hlavu a vyznal hříchy lidu. Poté, co bylo vše dokončeno, tenhle „obětní beránek“ byl vzat na opuštěné místo do pustiny, kde byl zanechán navěky. Taková byla každoroční připomínka od Hospodina pro jeho lid, že jejich hříchy jsou odňaty.
Udělejme skok do knihy Izajáš a najdeme zde proroctví o Trpícím služebníkovi, o kterém čteme „byly to naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl“. Stejné slovo jako „nesl“ je slovo používané pro popis onoho kozla ze Dne usmíření. Izajáš vyhlašoval lidem, že přichází Spasitel, který by konečně nesl jejich hříchy. Ježíš přišel a zemřel na místě hříšníků jednou provždy. Přišel, položil svůj život a znovu jej přijal. Ježíš vynesl naše nemoci a bolesti. Izajáš prohlašoval, že Ježíš bude zmasakrován, abychom my mohli být zachránění. Ježíš pouze nesnesl trest za hřích, ale doslova na sebe vzal místo hříšníků.
Všimněte si, kolikrát je v Izajášovi 53:4-6 použitý tvar slov v první osobě množného čísla (zvýrazněné v kurzívě):
Jenže to byly naše nemoci, které snášel,
a naše bolesti, které nesl;
a my jsme si o něm mysleli,
že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen.
Ale on byl proboden za naše přestoupení,
zdeptán za naše provinění,
na něho dolehla kázeň pro náš pokoj
a jeho šrámy jsme uzdraveni.
My všichni jsme zabloudili jako ovce,
jeden každý jsme se obrátili na svou cestu,
a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
Nejméně sedmkrát v těchto třech verších říká Izajáš lidem, že trest, který tento služebník projde bude na místě hříšníků. Ježíš nesl hřích a snesl kázeň na našem místě. Bere platbu vůči hříšníkům na sebe.
Když byl vydána knížka s názvem Radical, v Birmingham News se o ní objevil článek. Úryvek z něj říkal: „Zatímco je obecnou pravdou z kazatelen, že Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka, Platt argumentuje, že Bůh nenávidí hříšníky.“
Nenávidí Bůh hříšníky? Žalm 5:5-6 říká: „Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými.“ Hned čtrnáctkrát jen v prvních padesáti žalmech vidíme, že Bůh nenávidí činitele zla a že na nich spočívá Jeho hněv. Taková myšlenka ovšem není spjata pouze ke stránkám Starého zákona.
Jan 3, kapitola obsahující jedny z nejznámějších veršů o Boží lásce k hříšníkům (Jan 3:16) také obsahje jeden z nejopomíjenějších veršů popisujícího Boží hněv vůči hříšníkům (Jan 3:36). A tak, nenávidí Bůh hříšníky? Písmo tak mluví. Nenávidí Bůh hřích, ale miluje hříšníka? V určitém smyslu to je samozřejmě pravda. Ovšem neznamená to, že by neexistoval aspekt toho, že Bůh také nenávidí hříšníky. Jak je to možné? Zde je klíč k pochopení kříže.
Pokud vidíme Boží svatou nenávist vůči hříchu a svatý soud nad hříchem, musíme si dávat pozor, abychom nad obojím nepřemýšleli jako nad něčím, co se nás netýká. Hřích je součást toho, kým jsme. Vlastně to je, kým jsme. Jsme hříšní, vzpurní muži a ženy vůči Svatému Bohu. Hřích je zakódován v tom, kdo jsme. Když vidíme Boží svatou nenávist vůči hříchu a Jeho svatý soud nad hříchem, … ano oboje spočívá nad hříchem, ovšem ne způsobem, že my jako takoví bychom se nacházeli mimo. Neplatí totiž, že Jeho hněv a soud by byly nasměrovány pouze vůči tomu, co dělám (ať už je to chtíč, lhaní nebo podvádění). Jsme hříšníky v samém jádru našeho bytí a Boží svatý hněv vůči hříchu tedy spočívá na hříšníkovi samotném.
Nádhera kříže je v tom, že když šel Ježíš Kristus na Golgotu, nezaplatil pouze cenu za náš chtíč, lhaní, podvádění nebo jakýkoliv hřích, kterého se dopustíme – On stál na našem místě. Vzal tento svatý hněv, svatou nenávist a svatý soud Boží a vzal jej na sebe samotného. Dávejme si tedy pozor, abychom nespočívali na pohodlných klišé, které možná zní dobře, ale okrádají kříž o jeho moc.
Ježíš vytrpěl trest za hřích a postavil se na místo hříšníků. Podstata hříchu spočívá v tom, že člověk nahrazuje sebe místo Boha. Ovšem podstata spasení je, že Bůh nahrazuje sebe samotného místo lidí. Namísto našeho odsouzení to byl Ježíš, kdo byl odsouzený. Chvála Bohu za tohle úžasné proroctví z Izajáše, které bylo naplněno v Kristu, a které říká „On bude zabit na tvém místě, abys mohl být zachráněn Jeho krví.“
Článek byl přeložen z původního článku „Does Got Hate Sin But Love the Sinner?“ zveřejněného na webu Radical.net. Autorem je David Platt, který je kazatelem McLean Bible Church ve Washington, D.C., autorem řady knih a zakladatelem služby Radical. Článek byl původně adaptován z jeho kázání s názvem „Skandál evangelia“.