Hněv pro tebe není dobrý, přinejmenším ve své typické podobě. Nové studije argumentují, že pravidelné pocity hněvu zvyšují pravděpodobnost srdeční nemoci a během dvou hodin takového výbuchu hněvu raketově roste riziko infarktu nebo mrtvice. Což znamená, že všichni hněviví lidé byste měli být na pozoru – je to nebezpečná slabůstka. Ovšem moment. Hněv je více, než jen problém „vás naštvaných lidí“. Ve skutečnosti představuje problém pro všechny z nás – včetně tebe a mně.
Tradičně bývá problém hněvu rozdělen mezi lidi, kteří se naštvou a kteří ne. Některé osobnosti mají tendenci k erupcím rudých obličejů, jiné zůstávají ledově klidní. Ale pravda je, že každý se naštvává – tato skutečnost je pouze vyjádřena různými způsoby. Ve svém článku „Proč je pro tebe hněv špatný“, neurofyzioložka Nerina Ramlakham uvádí: „Nyní oddělujeme lidi jiným způsobem mezi ty, kteří drží svůj hněv uvnitř a ty, kteří jej vyjádří navenek.“ Otázka potom není, kdo propadá hněvu, ale proč se všichni hněvají.
… A to, proč se všichni hněváme souvisí s láskou
Láska, která je za hříchem
Hřích nevychází zprostřed ničeho. Není originální emocí, ale v menší či větší míře je hněv naší odpovědí na cokoliv, co ohrožuje něco, co milujeme. „Ve svém nepokřiveném původu,“ říká Tim Keller, „hněv je ve skutečnosti formou lásky“ (The Healing of Anger). Hněv je totiž láska v pohybu, abychom se vypořádali s hrozbou vůči někomu nebo něčemu, na čem nám skutečně záleží. A v mnoha způsobech může být správný.
Je správné, že se hněváme na kurýra v autě, který jede rychle po anší ulici, zatímco si na ní hraní naše děti. Dává to smysl. Tenhle člověk vystavuje naše děti do nebezpečí. Je také správné, když se hněváme ohledně nevypočítatelného zla hnutí Boko Haram v Nigérii. Je to neuvěřitelně strašné.
Ale, budeme-li upřímní, i když je zde mnoho správných okolností pro hněv, většina z něj není spojena s příležitostným nebezpečím obklopujícím naše děti nebo se zvrácenostmi a nespravedlností dějícími se ve světě. Tak jako milujeme naše děti a staráme se o nevinné oběti, náš hněv většinou míří k jiným láskám – a Keller je nazývá jako ty, které nejsou v pořádku.
Tyhle nadměrné náklonnosti
Lásky, které nejsou vpořádku, anebo „nadměrné náklonnosti„, jak o nich hovořil Augustýn, jsou součástí letitého problému, kdy bereme dobré věci a činíme je konečnými. Je to kluzký terén, který jde od opravdového milování našich dětí k tomu, že v nich nacházíme svoji identitu, až k tomu, že si myslíme, že naše životy jsou bezpředmětné bez prosperity našich potomků. Je to ten zákeřný posun, který činí z požehnání modly. Pokud se věci, které milujeme, dostanou mimo řád, i náš hněv nebude vpořádku.
Zjistíme, že se dokážeme naštvat na ty nejjednodušší a neškodné věci, které by nás vážně neměly rozzlobit. Keller vysvětluje:
„Není nic špatného na tom být naštvaný do určité míry – pokud někdo snižuje naši pověst. Ovšem proč jsi desetkrát nebo stokrát více naštvaný, než když se dozvíš o hrozné a kruté nespravedlnosti, která se děje lidem na druhém konci světa?
… Víš proč? … Protože … pokud to, co vidíš jako svoji důležitost a bezpečí je uznání druhých lidí a dobrá pověst nebo status nebo něčo podobného, potom cokoliv, co se dostane mezi tebe a věci, které musíš mít, nenávistně se naštveš. Musíš to mít. Jsi na vrcholu a nechceš se toho zříct.
Pokud se hněváme kvůli tomu, že jsme plísněni na sociálních sítích, že uvízneme v dopravě anebo nedostáváme dostatek uznání za práci, když někdo utne naši myšlenku, nebo když se cítíme málo docenění našim partnerem – problém může být v tom, že milujeme příliš sami sebe.
Tři kroky
Co tedy máme dělat? Pokud je hněv problémem každého a pokud častokrát odhaluje naše lásky, které nejsou vpořádku, jak se osvobodíme z jeho pařátů?
1. Analyzuj svůj hněv
Musíme jít do hloubky a detailů hněvu a pochopit jeho kořen. Znamená to, že pokud vidíme, že se začínáme hněvat – když tyhle emoce začínají stoupat – musíme zastavit a ptát se: „Co je tou velikou věcí, která je pro mě tak důležitá, že se stávám takhle defenzivním?“ Jinými slovy, co nyní miluji tak moc, že moje srdce se začíná hněvat?
„Když si pokládáte tuhle otázku,“ říká Keller, „pokud provedete tuhle analýzu, mnohokrát se budete okamžitě cítit zahanbeně, proto mnoho, mnoho případů, těmi věcmi, které bráníme, je vaše ego, vaše pýcha a vaše sebeuznání.“
2. Smutni nad svým hříchem
Můžeme se cítit trapně a zahanbeně po takových otázkách, … nebo ještě hůře. Není nic škaredšího, než otevřít „poklop“ našich srdcí a najít zde takovou zkaženost. Ale jakkoliv smrduté to může být, strachu můžeme člit s odvážným smutkem. Jsme odvážní, protože zkaženost, ačkoliv je přítomná, nás nemůže odsoudit, anebo porazit. Ježíš kristus zaplatil cenu i za tuhle pokřivenou lásku. Zbořil hněv, který jsme si zasloužili a osvobodil nás z hříchu a jeho viny. Vstal z mrtvých a uschopnil nás k tomu, abychom panovali nad hříchem.
Potom je zde smutek. Právem jsme smutní kvůli tomu, jak pomalu naše duše přijímají Boží milost. Jsme smutní, že jsme více znepokojeni našim zraněným egem než potraty, které se dějí v našem městě. Že máváme našimi pěstmi na hrubá média více, než jak pozvedáme naše ruce k tomu, abychom léčili zraněné, že ve skrytu hanobíme ty, kteří s námi nesouhlasí více, než jak veřejně bráníme práva těch, kteří nemají hlas. Jsme hluboce zarmoucení smutkem, který není dobré v nás zanechat. Jsme rmoucení k pokání (2. Korintským 7:9-10). Nyní se obracíme a říkáme: „Už ne více, Pane. Prosím, už ne více.“
3. Pamatuj na Ježíšovu lásku
Očividným řešením lásky, která není v pořádku, je láska, která vpořádku je. Ovšem nemůžeme jen tak přepnou vypínač. Nemůžeme jen tak přestat milovat jednu věc špatně a začít milovat správně – bez toho, abychom byli posíleni Duchem svatým k tomu, že Kristova láska přesahuje každé poznání. (Efeským 3:14-19).
Když jsou naše oči otevřeny, abychom viděli a kochali se Ježíšem (2. Korintským 8:8-9), potom jsme vedeni k tomu jej milovat více, než cokoliv – a tedy mít větší a větší starost o věci, na kterých záleží, a růst v tom, že se nebudeme hněvat tehdy, když to tak nesmí být.
Článek byl převzat a přeložen z portálu DesiringGod.com („What is Our Anger Telling Us„). Autorem je Jonathan Parnell, který je kazatelem v Cities Church v Minneapolis – St. Paul. Původní článek je možný navšívit kliknutím na odkaz v tomto textu.